Jesseniny stránky

Nevlídné počasí, středa 28. října 1981. Jsou dvě a půl hodiny po půlnoci. Právě zrozená fotbalová hvězda spatřila světlo tohoto světa v sanitním voze na světelné křižovatce ve Valašském Meziříčí.. Řidič sanitky v tuto chvíli nemůže tušit, jak vzácný pasažér se v jeho voze nachází. Jediná identifikace pro tuto chvíli: chlapec 4,60 kg a k tomu 53 cm. Příjmení Baroš. Křik novorozence spolu s kvílením sanitky jako by symbolicky světu oznamoval - jsem tady a máte se na co těšit.

Malý Milan pak vyrůstal a žil v rodinném domku ve Viganticích odkaz se svými rodiči Radkou a Milanem, starší sestrou Renatou, babičkou, dědečkem a strýcem Zdeňkem. Dům postavený v zeleni, z jedné strany louka a potok, z druhé strany sousedova zahrada s kurtem. Soused Laďa Fojtášek často přivíral oči před malým Barošem, který s kopačákem pod paží hledal díry v jeho plotě. Sousedův trávník, to bylo pro malého Milču to ideální místo, kde se schovat před voláním maminky k obědu. Kdepak jídlo, to není tak důležité. Střílet góly, panečku, to je jiná věc. A když už ho u sousedů našli, za chvíli jste ho mohli vidět jak s krajícem chleba v ruce nakopává balón do vrat garáže. Rodiče ho často hledali, na louce, po sousedech a výsledek byl vždycky stejný. Malý Milča byl vždy se svým největším kamarádem - fotbalovým míčem. Ještě než se poprvé posadil do školní lavice, už pravidelně rok nastupoval za žákovský potěr FC Vigantice. První stadión. Škvárové hřiště, olemované překrásnou přírodou Valašska. Místo tribun - rozpraskané dřevěné lavičky, místo hymny před zápasem - kokrhající kohout a místo bouřlivého kotle skalních rowdies - diskutující hlouček místních fajnšmekrů, řešících problém teploty pod rožnícím se beranem ... Prostě idilka.

Malý Milan se pomalu stával tahounem a střelcem vigantického potěru. Brzy si talentovaného žáčka všimli v Rožnově pod Radhoštěm a ve svých 9 letech zažil Milan první velký přestup své kariéry. Následující tři roky si zlepšoval svou herní kondici v Rožnovské TJ. Táta ale brzy poznal, že v mladém potomkovi je něco daleko víc. Sám hrál fotbal, stejně jako jeho bratr a jejich táta - Milanův dědeček. Bylo nade vše jasné, že Milan potřebuje odborné a kvalitní vedení, aby jeho talent propukl naplno. A tak se Milan Baroš v roce 1993 ve svých 12 letech poprvé představil na ostravských Bazalech.

Osm let v dresu Baníku Ostrava. Osm let tvrdé dřiny a odříkání. Trénink střídá zápas a tělocvičnu zase stadion. Stále dokola. Milan Baroš je vidět stále víc. Začínají si ho všímat reprezentační trenéři mládežnických družstev. Milan se postupně objevuje ve všech možných výběrech. Svoji reprezentační premiéru si odbývá 25. září 1996 v Rakousku ve městečku Vitis. jedná se o přátelský zápas reprezentačních "15". Svůj první gól v dresu se lvíčkem na prsou pak vstřelil 28. května 1997 v přátelském utkání "15" v Ostrožské Nové Vsi do maďarské sítě. V roce 2000 jde jeho kariéra maximálním tempem nahoru. Milan se v průběhu tohoto roku objevil hned ve třech reprezentačních výběrech! Nejdříve odehraje na Slovensku závěrečný turnaj Mistrovství Evropy "21" a pomůže týmu ke stříbrným medailím. Prakticky ihned po vyhlášení výsledků se zařadí do finišující přípravy týmu odlétajícího na závěrečný turnaj Mistrovství Evropy "18" do Německa a o dva měsíce později už startuje na olympijských hrách v Sydney. V roce 2001 dostal životní nabídku na přestup do vysněného FC Liverpool. Po nepříjemném vyčkávání, jak dopadnou byrokratické přestřelky ohledně pracovního povolení, se Milan svého velkého přestupu nakonec dočkal. Po podpisu pětiletého kontraktu v srpnu roku 2001 ještě několik zápasů hostoval v Baníku Ostrava, ale to už jako hráč Liverpoolu. Do prosince prožíval velmi krušné období čekání, jak dopadnou diplomatická jednání anglického velkoklubu s anglickými úřady na téma pracovní povolení. Zápasy v lize v tu dobu byly ve stínu těchto událostí, na jednu stranu Milan Baroš vedl střeleckou tabulku kanonýrů, na druhou ale nehrál úplně podle svých představ a dokonce byl v jednom zápase vyloučen za nesportovní chování. Při zápase se Žižkovem ho dokonce trenér Jarabinský označil za nejhoršího hráče na hřišti. To byl ale poslední Milanův zápas v české lize, myšlenkami byl úplně někde jinde. Nevnímal okolí a byl pod velkým tlakem.

Na vánoce roku 2001 pak jistě bude Milan vzpomínat celý život. Tři dny před Štědrým večerem dostal nejkrásnější vánoční dárek. Byl od britských úřadů, které mu udělily pracovní povolení, aby mohl hrát v Anglii za Liverpool! Ihned po obdržení této zprávy Milan vyrazil z Vigantic do Ostravy sbalit si své věci. Kdepak, vánoční turnaj v Hranicích, ten si už nezahraje.. V sobotu 22.prosince kolem 19 hodiny místního času posadili zástupci anglického velkoklubu valašského mladíčka do hotelového pokoje. Nejbližší program je jasný: vyspat se a odpočinout si po složité cestě do Anglie. Dopoledne je první trénink s novými spoluhráči a v 17 hodin středoevropského času možná poprvé oblékne slavný dres. A možná se postaví na vysněném Anfield Road proti jednomu z největších klubů Premier League, proti mužstvu Arsenal Londýn. Vše ale bylo nakonec trochu jinak. Trénink pouze s náhradníky, zápas pouze z tribuny a navíc ještě jeho tým tento důležitý souboj s Arsenalem neustál a prohrál. Štědrý den byl pro Milana jistě neobvyklý. Dopoledne na tréninku poznal všechny svoje nové spoluhráče. Odpoledne byl Milan oficiálně představen jako hráč týmu FC Liverpool a byl mu přidělen dres s číslem 5. Pak přišel večer a samota na hotelovém pokoji. Nedá se ubránit vzpomínkám na domov, na rozsvícený stromeček, na rodinu u štědrovečerního stolu.. Ještě že existují telefony. Dlouhý hovor s maminkou mu vrací sebevědomí. Chtěl jsi to tak? Chtěl. Tak musíš vydržet. Zlatá máma, vypláče se až když už Milan dávno spí ... Milan Baroš se poprvé postavil na hřiště do soutěžního zápasu až 16. ledna 2002. Bylo to jen za rezervu Liverpoolu. Milan ale všechny přesvědčil o svých kvalitách a byl za svůj výkon vesměs chválen. Od zápasu Ostrava - Žižkov, kdy hrál naposled v soutěžním utkání, již uplynulo dlouhých 6 týdnů ... Premiéry v dresu A-týmu FC Liverpool se Milan dočkal až 13.března 2002. Před 90 tisíci návštěvníků na stadionu Nou Camp v Barceloně nastoupil v 74 minutě a vstoupil tak do světa velkého fotbalu Jednalo se o zápas Ligy mistrů. Následně si Milan zlepšil náladu ziskem zlatých medailí v Basileji na ME "21". V Anglii se rozjel nový ročník Premier League a Milan opět nenastupoval do základní sestavy. Jeho čas má teprve přijít...

Přišla sobota 14. září 2002. Dvě hodiny před zápasem Liverpoolu v Boltonu odkryl trenér Houlier v kabině tabuli se základní sestavou. Po devítiměsíčním čekání tam Milan uviděl poprvé svoje jméno. Svou premiéru vyřešil po svém - dal Boltonu dva nádherné góly a celé Anglii názorně ukázal, proč sem vlastně přišel. Britský tisk ho náramně oslavil.

V roce 2005 přestoupil do anglického klubu Aston Villa.Zde prožil svoji nejhorší sezónu svého života .Bylo to doprovázeno různými zraněními a neshody s trenéry.

V roce 2007 přestoupil z Aston Villy do francouzského klubu Olympique Lyon.
Doufejme, že právě ve Francii se vrátí do formy. Přejeme Milanovi hodně štěstí.

Neotřesitelnou se stala jeho pozice v reprezentaci, kde vytvořil s Janem Kollerem základní útočnou formaci pro každý významnější zápas.